Kdybys znala Boží dar…

Známý autor se zamýšlí nad evangelním úryvkem, kdy se Ježíš setkává se Samařankou u Jakubovy studny, a uměním přijímat Boží obdarování.

Křesťanství se nezakládá na lidském úsilí, ale na Boží milosti, která se dává zdarma. Zlatou nití této knihy je právě „umění přijímat“ – přijímat milost, přijímat celé bohatství Otcovy milosrdné lásky: „Kdybys znala Boží dar…“ (J 4,10), říká Ježíš u studny samařské ženě, která své štěstí hledá všude možně, jen ne v Bohu.

V závěrečné kapitole autor vše ilustruje na známé židovské dívce z Holandska, jež k tomuto umění dospěla v nezvykle krátkém čase, a k tomu ještě v prostředí, kde bychom zrovna růst důvěry v Boha asi nečekali:

„Z tvých rukou, Bože můj, přijímám všechno tak, jak to přichází. Vždycky je to dobré, vím to. Naučila jsem se, že trpělivým snášením je možné všechny zkoušky proměňovat v dobro… Jen co jsem projevila ochotu postavit se zkouškám čelem, proměnily se v krásu.“ 

(Etty Hillesum)