Svět, tělo a ďábel

O hříchu se dnes mluví málo a zkresleně. Ale problém morálního zla zůstává a je stejně tíživý jako kdykoli předtím. Tragická, absurdní situace člověka podrobeného smrti a vydaného vlastnímu hříchu i cizímu zlu nemá sama ze sebe východisko, říká Richard Rohr. Proto se vydává po stopách Ježíše a svatého Pavla a snaží se jejich poznatky o zlu přeložit do současného jazyka a ukázat, jak z toho všeho ven.

Nabízí přitom dva klíče pro pochopení. Předně vede člověka k tomu, aby si uvědomil, že skutečný hřích není zdaleka jen jednorázové tělesné selhání jednotlivce, jako třeba to, že někdo zcizoloží nebo se opije. Zlo je daleko spíš kolektivní záležitost, je vpleteno do celé lidské společnosti a do značné míry ji ovládá, i když se umí výborně maskovat a skrývat. Zlé skutky se dějí proto, že vyplývají ze špatných lidských vztahů a struktur a zapadají do nich. Ctnost i hřích jsou navíc ambivalentní. Ctnost je někdy jen dobře maskovaný narcismus, zatímco hřích může nečekaně přinést i dobré důsledky.

A dále Richard Rohr učí, abychom si uvědomili, že naším cílem není hřích na tomto světě zničit. To se nám ani nemůže podařit. Spíše bychom se měli naučit zlo přijmout jako samozřejmou součást života a dokázat ho odpouštět a překonávat láskou. Mravně zralý člověk se umí zorientovat a dokáže skrývající se zlo prohlédnout. V duchu svatého Pavla může pak přestat být obětí zla a dosáhnout svobody tím, že svou lásku a věrnost věnuje Kristu. V chaosu světa pak může nacházet a sám pomáhat tvořit zárodky nového řádu.