Naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné

Naděje na spásu pro děti, které umírají nepokřtěné

Mezinárodní teologická komise

Poslední dokument Mezinárodní teologické komise (z r. 2007). Pokouší se řešit otázku věčného údělu dětí, které umírají nepokřtěné, na pozadí základních pravd víry o univerzální spasitelné vůli Boží a jedinečnosti Kristova vykupitelského díla, s přihlédnutím k teologické tradici církve. Vyšlo v říjnu 2008 v řadě Theologia maior.

V současné epoše, která se vyznačuje kulturním relativismem a náboženským pluralismem, znatelně vzrůstá počet nepokřtěných dětí, a s tím také naléhavost otázky po jejich spáse v případě smrti. Církev si jasně uvědomuje, že spása je dosažitelná výhradně v Kristu prostřednictvím Ducha svatého. Jakožto matka a učitelka však nemůže nepřemýšlet o údělu všech lidí stvořených k obrazu Boha, což platí zvláštním způsobem o těch nejslabších a o těch, kdo ještě nedosáhli užívání rozumu a svobody. Tradiční nauka hovořila o limbu, tedy stavu, v němž duše dětí, které umírají nepokřtěné, netrpí žádnými tresty, neboť se nedopustily osobních hříchů, nezasluhují však z důvodu prvotního hříchu odměnu blaženého patření. Tato teorie, vypracovaná teology ve středověku, se nikdy nestala součástí dogmatických definic učitelského úřadu, i když ji magisterium ve svých výrocích zmiňovalo až do II. vatikánského koncilu. Tato studie Mezinárodní teologické komise dospívá k závěru, že existují teologické a liturgické důvody pro naději, že děti, které zemřely nepokřtěné, mohou být spaseny a uvedeny do věčné blaženosti, i když zjevení o tom nepodává výslovné učení. Dokument představuje užitečný nástroj k opravdovému porozumění a prohloubení této problematiky, která nemá pouze naukovou povahu, nýbrž je spjata rovněž s naléhavými pastoračními otázkami nemalého významu.

Překlad a úvodní studie: Ctirad Václav Pospíšil