Pojďme ještě kousek

Pojďme ještě kousek (Jiří Zajíc, Martin T. Zikmund, Tereza Zavadilová)

Hovory o víře, společnosti a výchově

Jiří Zajíc není postava, která by se dala snadno přehlédnout nebo zařadit. Má odvahu jít proti proudu, a i proto jeho život není žádná idyla. Kde se objeví, tam přináší svěží vítr, kritičnost i nové výzvy. Přesně tyto rysy má i tato kniha rozhovorů, v níž nejen upřímně a velmi otevřeně bilancuje svůj život, své zdary i prohry, ale především dává spoustu podnětů k přemýšlení – třeba o naší nedávné minulosti, o stavu české společnosti po pádu komunismu, o výchově mládeže, médiích, občanských postojích či křesťanské přítomnosti ve 21. století. Svěží hovory zakončují Zajícovy vybrané eseje, v nichž tato témata promýšlí do hloubky.

„Jiří má mnoho darů, ale za nejdůležitější pokládám dar věrohodnosti. Co všechno on na sebe nepoví! Takže i ti, kteří ho neznají, získají při četbě tohoto rozhovoru pocit jistoty, že tak to opravdu bylo, že tak to on skutečně vnímal, cítil, myslel. Zkrátka mu uvěří. To je, když se píše o sobě, obtížně dosažitelná meta. On jí dosáhl. Proto se nebudete moci odtrhnout.“

(Z předmluvy Petra Pitharta)

„Jako skaut jsem vždycky pro řád a pro střed. Jakákoliv krajnost – s výjimkou krajní lásky – je podle mě špatná. Žijeme ve světě, ve kterém se dá žít jen tak, že se vyvažují určité krajnosti. Říkal to už můj další oblíbenec Blaise Pascal, že kmitáme kolem středu a jde o to, abychom nekmitali moc…“

(Jiří Zajíc)